Díky snadnému přístupu k informacím všeho druhu má dnes většina lidí konkrétní povědomí o projevech týrání v partnerství. V odborné literatuře nacházíme pojem intimní terorismus, který zastřešuje silné projevy fyzického a psychického násilí mezi partnery. Mnoho zdrojů zaujímá postoj, že je to výhradně mužská záležitost. Musím oponovat. V praxi se nezřídka setkávám s případy, kdy chování ženy vůči partnerovi bezpochyby naplňuje vzorce domácího násilí. Týrané ženy se stydí přihlásit k roli oběti a nežádají o pomoc, týraní muži se nejen hluboce stydí za svou rodinnou pozici, někdy ji v sobě zcela popírají, vytěsňují ji z chápání reality. Navíc mnohdy žena zneužije vlivu na děti, které se s ní bezděčně sešikují v likvidační jednotku. To jen podpoří názor okolí, že je muž nemužný, nemožný. S poníženým mužem si obecné povědomí neví rady. Je to někdo, kdo selhal v přirozené roli, slaboch, trapný hlupák… Nikoho ani nenapadne, že by potřeboval pomoc. Ponížená žena je konzervativně chápána jako známý jev, člověk, jehož je třeba ochránit.
Pozor! Tyranky bývají vybaveny histrionskými rysy, a tak navenek dokážou přesvědčivě hrát roli oběti…Nenechme se oklamat.
Domnívám se, že násilí všeho druhu je projevem zbytnělého egocentrismu v populaci, dominance sebeprosazování a pozičních bojů na úkor ochoty vycházet vstříc, spolupracovat, pečovat, činit druhého šťastným. Masivní konzumace filmových děl plných krve, zabíjení jako podstata většiny počítačových her aktivují agresivitu. Posunují hranice mezilidského chování daleko za meze slušnosti. Užší výseč z problematiky intimního terorismu je známa pod pojmem psychické týrání v partnerství.
ITÁLIE
Odstranit nálepku tyranie z takzvaných italských manželství je těžkým úkolem pro laickou i odbornou veřejnost. Pojímáme tak soužití dvou nadmíru temperamentních jedinců, jejichž pozitivní i negativní emoce vybuchují snadno a ve velké síle. Prudkým projevům nepřikládají žádnou vážnost. Rychle vzplanou, pustí se do sebe, za chvíli se už vášnivě usmiřují a navzájem omlouvají, nebo berou konflikt jako oboustranné upuštění přetlaku. Volně přejdou do smíchu a na celou situaci rychle zapomenou. Sexuální soužití mívají nadmíru radostné.
Musí brát ohledy na ty, kteří jsou poblíž. Působí problém okolí a dětem, nikoli jeden druhému. Osobní normy mají na hony vzdálené běžným zvyklostem. Vnější pozorovatel může být upřímně zděšen, ač oni situaci vůbec nepovažují za hrozivou. Měli by mít dostatek soukromí pro své tanečky. Zasáhnout je třeba, když jejich řádění spustí úzkostnou poruchu dítěte.
PACHATEL
Tyran i tyranka se nevyznačují jen panovačností, dogmatismem, zastrašováním okolí, vyžadováním bezpodmínečného souhlasu. Někteří mohou být naopak nenápadní, na veřejnosti i v zaměstnání spíše plaší až servilní, mívají strach z autorit. Překročením prahu domova oblékají uniformu velitele koncentračního tábora.
Jaké jsou nejčastější znaky chování pachatele psychického násilí?
V domácnosti je trvale udržována špatná nálada. Každý náznak spokojenosti či veselí je nemilosrdně atakován. Tyran permanentně vyjadřuje nespokojenost, nic mu není dost dobré, drží své okolí v pocitu viny a špatného svědomí. Tato technika je převážně používána ženami.
Ponižování je v repertoáru obou pohlaví. Spočívá také ve zpochybnění kvality mužství nebo ženství. Převládá soustředění na estetické nedostatky partnera, trvalá kritika nadváhy či podváhy, nedokonalosti pleti a postavy, způsobu oblékání a podobně. Děje se tak v domácnosti, nezřídka i na veřejnosti, která by k takovému chování neměla být lhostejná. Podobné věty jako „Podívejte se, jaké má strašné vlasy!“ nebo „Ten jeho pupek se už nevejde za stůl!“ často spustí ve společnosti smích, jímž se dílem zakrývají rozpaky nad neomaleností řečníka. Dílem se posměváčci nevědomky řadí do armády prohlubující destrukci duševního zdraví oběti. Naopak! Někdo by se měl ozvat, ochránit kritizovaného, pokárat agresora, dát najevo nesouhlas.
Další oblíbené tyranovo téma je posuzování schopností zvládat takzvané ženské či mužské práce. Muž se stane nemilosrdným kritikem ženina vaření: „Není to dobré, hrozně to vypadá, dlouho ti to trvá, vůbec to neumíš… Čumíš na to v televizi, a nejsi schopná to zvládnout!“. Také nepořádek v domácnosti je vděčné téma pro oba tábory. Týrání může probíhat formou nátlaku na dodržování přehnaných pravidel pořádku, jinde programovým šířením chaosu a poukazováním na nepořádnost oběti.
Běda, když muž nevládne vrtačkou, motorovou pilou a dalším nářadím! Je nemožný, nic neumí, doma je k ničemu, není chlap. Občas se situace opepří vynášením na piedestal souseda či sousedky, kteří tyto disciplíny zvládají výborně, navíc skvěle vypadají.
Obzvlášť bolestné je ponižování v oblasti sexu: výsměch, poukazování na odpudivost, špatné vybavení. Sex je prováděn roboticky, s nechutí. Mnohde můžeme mluvit o psychické kastraci či likvidaci libida, zažívají to ženy i muži. Osvědčeným nástrojem manipulace a trestání je odmítání sexu, vyhýbání se, předstírání únavy, nevolnosti… Sexuální frustrace zvyšuje agresi nebo zoufalství, podrážděnost. Na takové výkyvy nálad a chování je okamžitě poukázáno jako na psychickou labilitu, špatnou povahu, oběti je doporučováno léčení.
Účinná je také systematická provokace, jíž se pachatel snaží dohnat partnera k výbuchu emocí. Vzápětí poukáže na jeho hysterii. Tyran dovádí svou oběť k zoufalství, nevyrovnanosti. Potom požaduje, aby brala psychofarmaka, že s ní není k vydržení. Málokdy je příčina odhalena, a tak někteří strádající obdrží návdavkem nálepku psychiatrického pacienta, která bohužel často způsobí sociální izolaci i v rámci širší rodiny. Na nemocného se pohlíží a priori jako na nesvéprávného. Je posílán na léčení, nikdo mu nenaslouchá, nikdo ho neosvobodí. Psychofarmaky obluzené vědomí jen prohloubí odevzdanost.
Zvlášť odpudivá je metoda vydírání. Jeho nástrojem bývá omezování styku s dětmi a odstavení partnera či partnerky z rodičovské role naprostým zpochybněním jejich schopností a popouzením dětí. Při rozpadu manželství se kromě této běžné manipulace v posledních desetiletích objevuje křivé obvinění ze znásilnění, z pedofilie a jiných sexuálních deviací. Bohužel jsem zažila i případy ovlivněných psychologů, kteří v dobré vůli a v soucitu k trpící ženě (hysterce na válečné noze) nebo muži (vlivnému, inteligentnímu násilníkovi) dílo dokonali. Bývá citován případ, kdy se nevinný muž ocitl ve vazbě, neunesl tu dlouho se táhnoucí ostudu a spáchal sebevraždu. Ozvaly se hlasy, podporované pachatelkou křivého nařčení: „Kdyby byl nevinný, neoběsí se“.
U odloučeného páru jsem zachytila ďábelský pokus tohoto druhu. Matka před předáním dcery k otci ji nabádala, aby si zalezla k tátovi do postele, když se bude v noci bát. Naštěstí jsem pojala podezření a varovala ho. Za několik dní se sešli se starší dcerou a její první otázka na sestru byla: „Spíš s tátou v posteli?“ Nepříjemný šok.
Oblíbenou metodou mučení je spánková deprivace. V procesu intimního terorismu pozorujeme vyvolávání hádek v hluboké noci. „Vyříkávání si věcí“ nebo „jednání o vztahu“ začne kolem půlnoci v posteli a končí po třetí ráno… Zmučená oběť odsouhlasí cokoli, jen aby mohla zamhouřit oko.
V psychopatologii najdeme diagnózu způsobující intimní teror. Úzkostně-žárlivecká porucha se vyznačuje nadměrnou kontrolou partnera ve všech jeho aktivitách. Pobývá-li oběť mimo domov, musí podávat pravidelná hlášení. Samozřejmostí je nabourávání se do telefonu, počítače, slídění v jakékoli dostupné komunikaci. Postižený vybuduje extrémně uzavřenou domácnost – nepřijímají se žádné návštěvy, pár nikam nevychází, nemá společenský život. Většina běžných praktických činností jako je nákup nebo návštěva lékaře musí probíhat pouze za přítomnosti „milujícího“ manžela či manželky. Buduje se závislost, na denním pořádku jsou četné výčitky za porušení „pravidel“, permanentní vyžadování důkazů lásky. Navenek mučitelé vystupují jako oddaní a láskou naplnění partneři, kteří by svému milovanému snesli modré z nebe. Tato porucha přináší i fyzické násilí, dojde k napadení v případě pozdního příchodu domů nebo třeba domněnky, že se partner dlouze dívá do okna naproti, kde žije někdo atraktivní…
OBĚŤ
prožívá absolutní pocit bezmoci. Ztratí chuť k jakémukoli boji, obhajobě, rezignuje. Dochází tu ke skutečnému vyhoření, které se snadno svede na vyčerpávající profesi nebo únavový syndrom. Mnohdy je vodítkem k odhalení domácího násilí řada nespecifických psychosomatických problémů. Člověk vystavený manipulaci a týrání od nejbližší bytosti se propadá do negativního myšlení, jež prohlubuje jeho oslabení.
Oběť se většinou za situaci stydí, kryje tyrana, zamlčuje burcující události, jimiž musí procházet. Hroutí se jí sebevědomí, začne trpět vztahovačností, čímž potvrzuje opodstatněnost každodenního negativního hodnocení. Nevinné situace, drobné události vnímá jako důkazy o pohrdání, zavržení či zášti okolí. Má tendenci k přehnané generalizaci úsudku: „Zase jsem to zkazila, jsem nemožná, nic nezvládám“. Přehání své neúspěchy, úspěchy bagatelizuje.
Zachránit oběť psychického týrání nelze razantním vstupem do situace a tažením proti tyranovi. Je třeba získat důvěru strádajícího, vyslechnout ho a podporovat v rozhodnutí vyhledat odbornou pomoc. Všichni jsme omylní a nemůžeme zcela posoudit soukromou situaci druhých lidí. Odborník – psycholog by to měl dokázat.
ŘEŠENÍ
Prokáže-li se intimní teror, je malá pravděpodobnost, že se takový vztah udrží a přetvoří v růžovou zahradu. Tyran se své moci nevzdá snadno. Může projevit účinnou lítost, ustat na chvíli v ničivém chování. V drtivé většině zachráněných případů se však časem jed plíživě vrací. Psychické týrání patří mezi neoddiskutovatelně pádné důvody k rozchodu. Oběť potřebuje velkou psychoterapeutickou podporu, aby se zbavila závislosti na uzurpátorovi a uviděla naději na lepší život.
Všeobecný názor praví, že pro děti je nejhorší rozpad rodiny. Proto bývají dlouhodobě drženy v tomto ničivém prostředí. Život v oblaku manipulace a tyranie je však mnohem horší než neúplná rodina.
Duchovní rozměr lidského příběhu představuje silnou preventivní léčivou sílu. Ten, kdo má v srdci Lásku, ctí prostor druhých a stará se o jejich blaho. Nepodlehne nátlaku a násilí, protože se ničeho pozemského nebojí. Jeho starostí je neobtížit si svědomí, neztratit čest a svými činy šířit Lásku. Nestane se tak ani tyranem, ani obětí.
