Pomalu ráno z louky vstává,
čistá je rosa, vlezlý chlad
Za kopcem dřímá hlava plavá,
kopretin píseň slyším hrát
Psárka a šťovík hádku vedou,
jestli ji mám, či nemám rád
Bez sebe celý, tvář mám bledou,
vidím svou horu v mlhách stát
Jak ňadro Země k nebi klene
pyšný a krásný majestát
Snad v rezekvítku zakuklené
prchavé štěstí chce
Zrůžoví obzor a mlhy ulehnou
pastelem zbarvené k úpatí hor
Úsvitem zmámená za božskou lucernou
do kopců pospíchám, zní ptačí chór
Posvátná hora pod modřín uchýlí
o kmen se opírám, čekám a sním
Hladí mne větvoví jak křídla motýlí
cítím se přečistá, zbavená vin
S nadějí čekám Zrození sluneční
posvětí nový den, ozlatí kraj
Jak větve stromů k
Tišina lesní - tajemná, měkká
do mechu klesni - dlouho tě čeká
tisíce lístků v krajkoví stočených
voňavou třísku do prstů zdvihni z nich
Dvě ruce vesmírné, sepjaté od rána
v pokoře nesmírné - zářivá nirvána
Goticky spojené - božsky a bez kazů
Rány jsou zhojené, kreslí rám obrazů
Kouzelné kapradí pro přání splněná
Každý chrám nahradí po hlase ozvěna
Jemně ti