Když voda vypráví, břehy se zachvějí
Všechny ty příběhy plné jsou nadějí
Z hladiny povstává snad jiná planeta,
kamenné zjevení, pohádka zakletá
Tůňka se zablýskla jak prsten zapadlý...
V srdci té planety náš svět se zrcadlí
Kořeny vrůstám, nořím se...
Vrať se brzy domů, ptáčku
Ve skalách vysoko na římse
peří si čechráš do obláčku
Objímám zemi, cítím tep
Ten buben dunět nepřestává
Přesladká slova - zrádný lep
Jen jedna Matka je ta pravá...
Tajemné hrady z mlhy se náhle zjevují
nevím si rady - mám hledat poklad ve slujích?
Krkavčí lání - zaznívá temné krákání
Do hebkých strání ohnivá liška uhání
Zlatá, rudá, stříbrná pomaličku blednou
zazní píseň větrná strunou neposednou
Čápi už plují do krajin květů barevných
Z hor vichry dují, krutý mráz na zem stříbro dých?
Pod buky v
U brány do nebe od věků bdíš -
nehřeje, nezebe pozemská tíž
Do slunce zahleděn přemítáš snad
- čím skončí tento den - proč Bůh má rád
Malý svět za zády, kam lísteček spad?
Vítr už nemá kdy ti na flétnu hrát
Vpíjím se pohledem, nebesa žhnou
jsi k Věčnosti zahleděn - snad pohrdáš mnou?
Jsi
Na břehu vod, z nichž návratu není
rozjímám o žití, o umírání
Není jen zrod a pomalé tlení
konci všech nadějí odvždy se bráním
Rf.: Divokou soutěskou Cháron se blíží
nebo jen strach, že nedojdu dál?
Habr se otřásá - listí ho tíží
otvírá náruč jak nebeský král
Nespěchám s tím, kdo krátil by chvíle
doteků milosti, když
