Patří k nejvýraznějším osobnostem transpersonální psychologie a psychoterapie. Jejím hlavním zaměřením je hluboká práce s osobním příběhem klienta, jeho osvobození od psychických, emočních, energetických a spirituálních bloků. Rozvinula zcela originální metodu náročné, otevřené a citově spontánní partnerské spolupráce klienta s terapeutem. AKTIVNÍ EGOLÝZA se dotýká všech rozměrů lidského příběhu, je aplikována individuální i skupinovou formou. Směřuje k důvěře ve vlastní sílu, k nezávislosti, statečnosti, vděku za život a nalezení smyslu. Prohloubuje empatii, vstřícnost a optimismus, oslabuje egocentrismus.
Patricie se narodila v roce 1954 v Praze. V čase dospívání na konci šedesátých let působila jako písničkářka, skladatelka originálních protestsongů s duchovní symbolikou, doprovázela mše, vystupovala v divadlech malých forem. Přes obstrukce komunistického režimu, jehož byla otevřenou odpůrkyní, vystudovala obor psychologie na Univerzitě Karlově. V Psychologickém ústavu Akademie věd absolvovala interní aspiranturu. Rigorózní i disertační práci věnovala tématu efektivity psychoterapie. Během studia absolvovala pětiletý individuální psychoterapeutický výcvik ve Výzkumném ústavu penologickém v Praze u doc. MUDr. Vladimíra Doležala, DrSc., zároveň psychodrama u Zuzany Kočové, herečky a v šedesátých letech ředitelky experimentálního divadla Maringotka.
Na podzim v polském revolučním roce 1980 působila v rámci aspirantury dva měsíce na Varšavské univerzitě, kde získala nesčetné inspirace pro svůj nekonformní přístup k oboru jak z oblasti politologie a filosofie (Adam Michnik), tak z oblasti experimentálního divadla (Jerzy Grotowski, Józef Szajna, Akademia Ruch).
Po aspirantuře pracovala dva roky v diagnostickém ústavu pro mládež, poté až do konce osmdesátých let v OÚNZ v centru Prahy jako psycholog na dětské psychiatrii a v jeslích. Kromě diagnostiky se zabývala individuální i rodinnou terapií. Díky této praxi se dodnes věnuje klientele všech věkových skupin. Pro zdravotnictví vytvořila koncepci centra preventivní psychoterapie pro těhotné ženy a pacienty, jejichž onemocnění vyžaduje změnu životního stylu (např. diabetes, onkologická onemocnění apod.).
V druhé polovině osmdesátých let vycestovala soukromě do USA, kde mimo jiné absolvovala několik týdnů intenzivního studia v Esalenu, kalifornské kolébce světové humanistické a transpersonální psychologie. Jejími učiteli byli Stanislav Grof, Ram Dass, David Steindl-Rast, Chungliang Al Huang, Jack Kornfield. Hlavním učitelem, který nejsilněji ovlivnil její psychoterapeutický přístup, byl přímý žák C. G. Junga, americký psychiatr John Weir Perry, autor převratné léčebné metody psychóz bez medikace. Dlouholetým učitelem, průvodcem a přítelem byl také Tom Taussig, transpersonální terapeut, který jí zprostředkoval kontakt se všemi jejími americkými učiteli.
V roce 1988 iniciovala vznik tajného výcviku v holotropním dýchání v Čechách (má certifikát na tuto metodu, využívá ji však jen jako inspiraci, vytvořila vlastní verzi přírodní cesty ke stavům holotropního vědomí). Čtyři roky spolupracovala úzce s Marií Grofovou, matkou S. Grofa, formou společných workshopů. Stála u zrodu transpersonální psychologie v Československu, organizovala první Grofovu přednášku na Univerzitě Karlově v Praze v prosinci 1989.
V letech 1990 až 1997 vysílala v Českém rozhlase svůj meditativní pořad Prameny poznání, který byl velmi oblíbený stovkami tisíc posluchačů. Na vlastní náklady pořádala po celé republice jejich setkání. Všichni výše zmínění američtí učitelé vystoupili v jejím rozhlasovém pořadu.
V tomto období pracovala s velkými skupinami (60-80 osob) na zámečku v Liblicích. Pobyty trvaly 4 - 7 dní. Hlavním cílem těchto setkání bylo otevření, překonání strachu, rozšíření perspektivy vnímání vlastního příběhu. V průběhu 90. let se pomalu ztrácela porevoluční euforie, o niž se programy opíraly. Skupiny se začaly zmenšovat a práce s osobním příběhem účastníků se prohlubovala. Ti, kteří se nechtěli zabývat osobní zodpovědností, zmizeli v ezoterických vodách.
Ve své čajovně v Praze realizovala čtené divadlo s předními herci, hlavně s Janem Potměšilem, který s ní osm let spolupracoval také jako koterapeut. Založila hudební trio, které divadlo živě doprovázelo, hudbě dominoval její zpěv. Vydala pět hudebních CD, řadu meditací.
V roce 2002 otevřela v Rynarticích v Českém Švýcarsku centrum pro skupinovou práci. V té době byla její práce již natolik intenzivní a hluboká, že se skupiny zmenšily na minimum (nejdříve dvanáct, nyní osm osob). Podle intenzity odstupňované typy programů lze absolvovat ve víkendových nebo týdenních pobytových programech. Od roku 2022 přestala pořádat programy pro nováčky, do pokročilejších skupin integruje jednotlivce, kteří nejdříve absolvují individuální péči.
Individuální, rodinnou a partnerskou terapii provozuje v pražské ordinaci spolu se svou kolegyní, absolventkou dvanáctiletého výcviku v Aktivní egolýze, Jitkou Dytrychovou.
Patricie se do hloubky se zajímá o spiritualitu přírodních národů (američtí indiáni, Sámové, novozélandští Maorové, Austrálci, Tuaregové). S mnohými se osobně setkala na svých cestách.
Je autorkou knih Prameny poznání (Herba magica 199...) a Dodušemluvy (Eminent 2018)
Řadu let pravidelně přispívala do časopisu Regenerace osobitými esejemi, rozhovory se zajímavými osobnostmi a obsáhlejšími články na důležitá témata.
Od roku 2007 žije trvale v Rynarticích. Život v přírodě ji znovu přivedl k poezii a psaní krátkých literárních útvarů.
Hovoří plynně anglicky a francouzsky, svou práci představila i v USA, Francii, Německu, Dánsku a v roce 2010 v Austrálii.
Po celé roky jako součást své psychoterapeutické práce propaguje zdravý životní styl, ekologické myšlení a chování. Podařilo se jí odradit více než tisíc kuřáků od smrtícího zlozvyku. Mnoho lidí pod vlivem spolupráce opustilo nebo výrazně omezilo konzumaci masa. Dům v Rynarticích je inspirací pro ekologickou ohleduplnost - je vytápěn tepelným čerpadlem, na střeše sálu jsou dvě solární elektrárny, zahrada je přírodní.
Patricie je autorkou celistvé psychologické koncepce zaměřené na kultivaci lidského chování a prožívání v novém tisíciletí. Ve výsledcích své dosavadní cesty k poznání se přiblížila podobným závěrům, ke kterým dochází kvantová fyzika. Duch je nezávislý na čase, osvobozené vědomí na jeho křídlech může přeletět všechny hranice lidského poznání. Svým vědomím, myšlením a konáním ovlivňujeme nejen svůj příběh, ale i kvalitu vývoje lidstva. Základním kamenem je zakotvení v nepomíjivých hodnotách - pravdě, lásce, svobodě a statečnosti.
