Únor patří do masopustního času mezi Třemi králi, jimž předcházel adventní půst, a Popeleční středou. Tou začíná dlouhý velikonoční půst, kdy máme maso teplokrevných zvířat opustit na čtyřicet dní… Období masopustu probíhalo ve veselí, konaly se zabíjačky, každá rodina se snažila mít bohatý stůl.
Při pročítání zdrojů informací o církevních postech před námi vyvstává obraz života předků, kteří se stravovali skromně, zcela odlišně od obžerství, jež nyní panuje v našich zeměpisných souřadnicích. Nákupní střediska lze vidět jako plochu pro volné jízdy vozíků přeplněných potravinami. Lačné a duchem nepřítomné pohledy dobře vykrmených obyvatel vnukají obrázek nezdrženlivých žravých bakchanálií. Pustit maso? Ani náhodou! Zvrhne-li se některý člen rodiny k vegetariánství, masožravci se do něj agresivně pustí ve svatém přesvědčení, že ho musí zachránit před jistou smrtí. Bez masa děti nevyrostou, budou z nich trpaslíci, mladý člověk si podlomí fyzický vývoj a dospělý uhyne oslabením. To je přeci jasná věc!
Pokud někomu vadí nadváha, navštíví výživového poradce, což je módní profese početné skupiny lidí. Pomalu vytlačují předešlé módní vlny – maséry, kosmetičky a prodejce zdravé výživy, jejích doplňků, diagnostických přístrojů ovladatelných kýmkoli a podobně. Obrátí-li se tlouštík na dobře proškoleného konzultanta s prosbou o vegetariánský jídelníček, nevěřícně si ho prohlíží a nenachází radu… Nemá totiž osobní zkušenost s bezmasou stravou. Různé zdroje uvádějí, že je u nás kolem dvou procent vegetariánů. Kdo by se tak nepatrnou skupinkou zabýval? Varovných hlasů je nepoměrně více než těch, které takovou stravu obhajují.
V současné době se k bezmasé stravě uchylují mnozí mladí lidé, kterým leží na srdci osud planety. Nadměrné pojídání masa totiž v důsledku nutí chovatele dobytka stát se výrobci bez ohledu na krajinu, ovzduší a týrání svěřených zvířat. Většina mladých vegetariánů se však bohužel pod tlakem okolí a svodů rychlých občerstvení za pár let vrátí k původním stravovacím návykům a přestane na ekologii myslet.
Obyvatelstvo bohatých krajin je v patu. Pohodlí a hojnost nejsou dostačujícím povzbuzením k uskrovnění a ohleduplnosti vůči budoucím generacím. Raději nasloucháme třem procentům odborníků, kteří zastávají opačný názor než ostatní a hlásají, že je to vše nesmysl, nic se neděje a dít nebude. Je to pohodlnější. Po nás potopa.
Nejsem přítelem ortodoxních přístupů, uznávám, že v krajích velkých mrazů není moc jiných možností než se stát lovci. Domnívám se však, že bychom ke stravě měli přistupovat s velkou vnímavostí a povýšit ji na ušlechtilou životní radost. Nikoli přejídání a plnění se, ale vychutnávání, tvořivé kombinace chutí, moudré kombinace potravin. Ochrana budoucnosti lidstva by se mohla promítnout do jídelníčku současníků, již se masa nechtějí vzdát ani párkrát do týdne. Stresory z masa krutě zabíjených zvířat už nebudou tolik posilovat lidské násilí a hrubost.
Při svých pobytových programech vařím klientům bezmasou stravu nejen proto, abych jim poskytla korektivní zkušenost: pot nečpí, netrpělivost se oslabuje, hrubost zjemňuje, myšlení je tvořivé a rychlejší. V praxi se stovkami klientů jsem si ověřila, že po masitém jídle nejsou brány vědomí a srdce otevřené, člověk se stává pouhou hmotou. Půsty našich předků zrcadlí toto poznání, protože vždy měly duchovní smysl a poslání. Rozmluva s Bohem je základní potřebou naší duše, zdrojem moudrých činů a rozhodnutí, láskyplného chování a prožívání.
Před třiatřiceti lety jsem přepnula na bezmasý program pod vlivem pobytu v kalifornském Esalenu. Tamní strava mi přinesla radostné pocity i odlehčení svědomí, neboť tam se už o ekologické destrukci velkochovy otevřeně hovořilo. Tak dlouho to víme, a nedbáme, musím si povzdychnout… K maminčině kuchyni jsem se už nevrátila. Způsobilo to mezi námi nemalé rozbroje, ale uhájila jsem svůj postoj na všech frontách. Jsem uznávaná kuchařka, a tak moji blízcí i vzdálenější si u mne pochutnávají, na nepřítomnost řeznických výrobků nežehrají. Někteří se nechali inspirovat, časem většina sklouzla k takzvané klasice, neb je to pohodlnější. Používají však osobní vegetariánskou léčbu v čase rodinných a partnerských konfliktů k nastolení mírových podmínek prostřednictvím své zklidněné duše, posílenou trpělivostí a hlubší empatií.
Odtud vede snazší cesta k umění skutečného půstu, času, v němž člověk nepřijímá potravu. Je třeba rozlišit mezi půstem a hladovkou, nejsou si vůbec podobné. Mnozí lidé zahájí půst, nakonec je z toho hladovka, protože stále myslí na jídlo, hovoří o něm, nemohou se dočkat konce… Při opravdovém půstu nepociťujeme žádné strázně. Po jídle se nám nestýská, rozhodnutí bylo učiněno vědomě z hloubi duše a nepochybujeme o smyslu takové cesty. Potom zažíváme nádherný pocit euforie, lehkosti, jsme schopni hluboké a čisté meditace, máme mnoho tvůrčích nápadů. Láska se probudí v srdci, jež začne zářit. Délka půstu nemá být pevně stanovena, neměly by to být sportovní závody, v nichž porážíme soupeře počtem dnů v půstu strávených. Měl by trvat tak dlouho, dokud nám dává smysl a cítíme zdravou životní sílu. Není hanbou skončit tehdy, kdy pozitivní podoba slábne a jsme příliš unavení.
Vítaný vedlejší účinek opakované zkušenosti se projeví tak, že se staneme odolnými vůči zátěži, náhlá ztráta zdroje potravy nás neuvrhne do paniky, jsme lépe připraveni na horší časy či výjimečné náročné situace. Ujistili jsme se, že ani po mnoha dnech bez potravy nezemřeme.
Nedovolila bych si komukoli diktovat, jak se má stravovat. Když jsem pečovala o bezmocnou maminku, dopřávala jsem jí vše, po čem toužila. Ke konci života začala spontánně odmítat maso. Smála se tomu, že jí přestalo chutnat, a říkala: „Konečně mi můžeš vařit ta svoje jídla.“ A radovala se z nich.
Každý si musí dojít ke svému stylu sám, je užitečné použít co nejvíce inspirací. Pojďme se více zabývat tím, jak žijeme. Společné stolování je příležitostí k soubytí, posílení rodinné soudržnosti, k láskyplné vzájemné péči a respektu. Pokud jíme tak, že vnímáme chutě, užíváme si je a nepřejídáme se, jsme schopni sestavit si sami nejvhodnější osobní jídelníček. Heslo „nežijeme proto, abychom jedli, ale jíme, abychom žili“ určitě neznamená, že máme pojídat cokoli u televize, aniž bychom věděli, čím se vlastně plníme. Být ve vztahu k jídlu ignoranty je nekulturní. Gastronomie se může stát plnohodnotným uměním v procesu tvorby i konzumace. Ne každý je obdařen talentem, lze však následovat mnohé skvělé učitele.
Duchovní rozměr se v životě projevuje mimo jiné také tím, že si uvědomujeme co nejširší kontext každé své činnosti a důsledky svých rozhodnutí. Současný stav světa volá po lidské moudrosti, vnímavosti, ohleduplnosti, skromnosti, obětavosti a střídmosti. Zpytujme svědomí a hledejme, v čem se můžeme polepšit.
Dobrou chuť a často maso pusť!
