Dobro je u nás poslední dobou často vysmívaným pojmem, neboť z něj neplyne žádný hmotný zisk. Je občas vyhlašováno za projev intelektuální slabosti, pošetilosti. Přesto patří mezi výsadní projevy praktického duchovního života. Pod vlivem výchovy, atmosféry ve společnosti a tradičních vzorců chování se s ním můžeme setkat na různých místech světa. Jako lidé vlídní, usměvaví, pohostinní, vstřícní, ochotní a všeobecně milí bývají popisováni obyvatelé Srí Lanky, Thajska a mnohých dalších asijských zemí. Také Jižní Amerika bývá prožívána coby světadíl obývaný příjemnými lidmi… Ve Spojených Státech je samozřejmostí, že se vám lidé podívají do očí, usmějí se, jste-li v nesnázích, rychle se vás někdo ujme a pomůže. Cestovatelé dokáží popsat další a další podobně obydlená místa…
Turista zavítavší do České republiky možná také potká pár milých lidí. Pokud se tu však na chvíli usadí, propadá depresi. Začne se mu zdát, že se nikdo neusmívá. Lidé jsou zamlklí, zachmuření, veselí se jen pod vlivem alkoholu, to však už s nimi není řeč. Popsala jsem v krátkosti pocity řady svých cizojazyčných pacientů. Tížilo je, že si tu pořád někdo na něco stěžuje, zdálo se jim, že není společensky vhodné mít se dobře a být rád na světě.
Když jsem se před léty poprvé s takovým hodnocením setkala, byla jsem překvapena. Vůbec jsem si toho nevšimla, považovala jsem nedostatek úsměvů za neutrální standard. Navíc jsem docela veselá kopa, s přáteli neustále vtipkujeme, směji se nade vše ráda, tak se mi nechtělo uvěřit, že je u nás tak smutno. Depresivní cizinci se mi však začali v ordinaci opakovat. Pokusila jsem se procházet ulicemi Prahy i venkovem jako pozorovatel výrazů v tvářích. A skutečně… žádná velká radost. Vrcholem bylo, když jsem při pohledu do zpětného zrcátka nachytala sama sebe, jak se tvářím za volantem. Hu. Něco tak nesympatického jsem dlouho neviděla: zaťaté rty, přimhouřené oči… no fuj. Otřásla jsem se hrůzou a od té doby si stále obličej rovnám. Hodně pomáhá přátelský hovor přes handsfree, ještě lepší je zpívání s oblíbenými interprety. Stejně se mi ten ksicht zase nastaví. Snad ty chvíle už nejsou dlouhé. Jakmile na sobě ucítím jakýkoli pohled, hned se vstřícně usmívám. A hlehlehle: ono se mi to vrací. Někdy dokonce od chodců, kteří vědí, že nejsou nesmrtelní, a tak se do přijíždějícího auta raději podívají, aby se ujistili, že je řidič vnímá.
Párkrát za život jsem zažila závratně krásný pocit ze svých krajanů jako z národa ohleduplného, vstřícného. Bylo to v davu v centru Prahy za ruské okupace, v sametové revoluci a na loňských demonstracích. Jako by v těch historicky vypjatých okamžicích z nás vyhlédlo láskyplné srdce, schopnost vzájemné podpory, spiklenectví v dobrém. Pokaždé jsem se ujistila, že nejsme ztraceni, že moji milí depresivní anglicky a francouzsky mluvící pacienti tyto skryté kvality mohou snadno spatřit, pokud se nedají odradit a přijdou blíž. V každém je ukryté světýlko, jež nepřehlédneme, nepochybujeme-li o něm.
Dokonalý člověk neznamená nic, pokud nešíří dobré skutky, pokud neutěšuje zarmoucené lidi i zvířata. (Buddha)
Potkala jsem za svůj život stovky lidských příběhů a plně si uvědomuji, že je v nich pokladnice dobrých skutků. Jedna velmi mladá žena adoptovala ke svému maličkému synovi také svého synovce, jehož po narození opustila matka a otec se ocitl za mřížemi. Vychovala oba chlapce ve slušné lidi. Za její příkladné mateřství si ji Prozřetelnost vyhlédla a po téměř dvacetileté přestávce jí nečekaně nadělila ještě dvě dětičky, aby spasila další dvě duše.
Jiná žena ve zralém věku velkoryse přijala pod křídla nemluvně cizokrajné milenky svého manžela, která brzy opustila dítě i zbloudilého muže. K dospělým ratolestem přibyla další rodinná buňka, která všechny v lásce stmelila.
Osamělý muž zklamaný životem, jenž nepomýšlel na založení rodiny, se na ulici ujal ženy v pokročilém těhotenství. Zbitá utíkala od svého agresivního muže. Náš hrdina překonal staromládenectví a stal se příkladným otcem i manželem. Uvítal tyto role jako dar z nebes.
Dospívající dívka uprosila svoji maminku, aby nenechala utratit jejího závodního koně, který si zlomil nohu. Za velkých obětí ho vypiplaly tak, že se postavil na nohy a nejprve mohl chodit. Dívka ho trpělivě vodila na procházky a nohu zrehabilitovali. Závody byly ztraceny, ale na vyjížďky se spolu vydávají dodnes. Jejich láskyplné pouto je odzbrojující.
Mladý muž našel na kolejích fenku boxera s amputovanou přední nohou. Vzal ji do náruče, dovezl k veterináři a zachránili jí život. Naučila se skvěle běhat a za svého pána by dýchala. Četla jeho myšlenky, byli na sebe napojeni za hranice běžného vědomí.
Manželé blížící se střednímu věku již dlouho usilovali o potomka. Čekání si krátili péčí o staré nechtěné pejsky z útulků. Ozdobili konce psích životů pobytem v láskyplném ráji. Říkali o sobě, že provozují psí hospic. Zvířátka jim oplácela velkou oddaností. Když se ukázalo, že děťátko nepřijde, rozhodli se pro pěstounskou péči. Bylo pro ně samozřejmé, že si nebudou vybírat a poskytli náruč, domov a záplavu lásky postupně dvěma kloučkům, jimž byl do začátku nadělen bolavý osud. Když vídám jejich rodinnou idylu, byť občas rozbouřenou dětskou nespoutatelnou divokostí, s něhou si uvědomuji, že pejsci po sobě zanechali ujištění, že v tomto domě stojí za to žít jakýkoli příběh, nikdo nebude litovat.
Neslibuj, že vykonáš, nehonos se, žes vykonal, ale ponech svým skutkům, aby za tebe mluvily. (Jan Amos Komenský)
Tento odkaz jedné z nejvýraznějších a nejméně pochopených postav české historie promlouvá ke každému z nás v horké současnosti také jako výzva ke změně myšlení, chování i prožívání od sobectví k péči o životní prostředí, o přírodu. Tolik dobrých skutků můžeme denně vykonat jen tím, že se budeme i na těch nejnepatrnějších křižovatkách rozhodovat v jejich, nikoli svůj osobní prospěch. Omezíme spotřebu masa, nebudeme zásadně ničím plýtvat, kam můžeme, dojdeme pěšky nebo na kole, nebudeme kácet stromy a sekat trávu jak zběsilí, aby neutichla rána a nevyprázdnilo se nebe, protože ptáci vymřou na nedostatek potravy a úkrytu. Naučíme se myslet na budoucnost a pečovat také o ty, kteří se narodí až po naší smrti.
Snaha o podporu a realizaci ekologických projektů vás nejednou zavede do náruče prohnaných obchodníků zneužívajících dobrou vůli lidského společenství k záchraně Planety. V honbě za ziskem vám na základě prolhané nabídky prodají například předražený ostrovní systém, jenž nikoho neosvobodí od závislosti na dodavateli energie, ani nepokryje delší výpadky proudu. Neprodali vám ostrov, ani poloostrov, jen pevninu s malou výhodou pro vás a velkým ziskem pro ně.
Elektromobil pořízený za vysokou cenu vám ukáže, zač je toho loket, neb není dostatek nabíjecích stanic. Je zcela nevhodné vyrážet s tímto tichým a elegantním vozidlem na delší cesty než sto kilometrů. Zvláště nebezpečné je vyjíždět na dálnici, kde se motáte pod kola kamionům, protože v zájmu záchrany před ztroskotáním v pustině bez proudu nemůžete jet rychleji než devadesát kilometrů v hodině. Pokud vás někdo pustí ke své domovní elektrické zástrčce, musíte u něj strávit padesát hodin, potřebujete-li plnou kapacitu na další cestu. Auto je tedy velmi vhodné k cestám po městě, potom by ale bylo moudřejší, aby bylo malé a výrazně levnější. Tak dobré úmysly na straně zákazníka jsou likvidovány bezohledností na straně druhé. Skutky opravdu jasně promlouvají.
Nic z toho nás však nesmí odradit, protože výše popsané hrůzy jsou jen porodními bolestmi na počátku všech změn k lepšímu. Jen do pekla se hladce sklouzne.
Kdo udělal dobrý skutek, ať mlčí, ať vypráví ten, kdo dobrodiní přijal. (Seneca)
Moudrý Seneca si byl jistě plně vědom skutečnosti, že nevděk světem vládne. Konat dobro má hluboký osobní smysl jen pro toho, koho činí šťastným oblažovat druhé. Takový stav je znakem vysoké duchovní úrovně, s níž pevně souvisí skromnost. Přestože se zdá, že jen elita lidstva může nezištně konat, je v silách všech smrtelníků podílet se na všeobecném blahu a naději. Každý tím přispívá ke spasení vlastní duše.
S novým rokem jsme možná učinili mnohá ušlechtilá předsevzetí. Je skvělé vykonat každý den sebemenší dobrý skutek. Nezapomínejme však, že mezi ně patří také patřičné vyjádření vděku a úcty. Promluvíte-li si s úspěšným lékařem, zjistíte, že je šťasten vždy, když zachrání lidský život nebo uleví někomu od trápení. Zeptejte se ho, kolik pacientů mu přišlo poděkovat.
Mnoho lidí nám denně poskytne nějakou službu. Mezi nimi se jistě najdou mnozí, kteří se přitom na nás usmějí a leží jim na srdci naše spokojenost. Je tak těžké dát jim najevo, že nás potěšili? Někdy se v letadle stává, že pasažéři po přistání zatleskají pilotovi. I v kině se po dobrém filmu může tleskat. Při vystupování z autobusu má mnohdy cenu poděkovat šikovnému a příjemnému řidiči. Vlídná pokladní v supermarketu si zaslouží, abychom ji pohladili slovem na znamení, že ji nepovažujeme za stroj. Tisíce příležitostí dobra na nás čeká hned v dalších chvílích.
Jednou z výhod dobrých skutků je, že povznášejí duši a uzpůsobují ji ke skutkům ještě lepším. (Jean-Jacques Rousseau)
Šlechetné skutky připadaly odjakživa bláhové těm, kdo v sobě mají málo ducha. Ale na tom pramálo záleží. O ty, kdo byli ukřižováni, si nedělám tolik starostí jako o ty, kdo zatloukali hřeby. (Richard Paul Evans)
