Česká republika má smutné prvenství v užívání drog u dospívajících a v polykání antidepresiv napříč celou populací. Na vysokých příčkách se pohybujeme i v konzumaci alkoholu a cigaret. Jsem hluboce přesvědčena, že hlavními důvody tak masivního oslabování a degradace jsou převažující materialismus v hodnotové orientaci, egocentrismus a ochlazení ve vztazích, strach z jakékoli bolesti.
Odborníci hovoří o nedostatku psychoterapeutů, které supluje psychiatrie předepisováním psychofarmak. Domnívám se však, že ani ti nejsou všichni spasením. Odtažitý psychoterapeut z klasické školy, který si rozhovor pečlivě zapisuje a má s pacientem minimální oční kontakt, neposkytuje základní léčivé substance: lidskou účast a citovou blízkost. Je vhodný jen pro toho, kdo se potřebuje vypovídat a dál si poradí sám. Ani afektovaně vlídní a láskyplní samozvaní terapeuti neslaví trvalé úspěchy. Antidepresiva vypnou prožívání a je klid. „Nic necítím, nic mě nebolí, všechno je mi ukradené.“ Opravdu všechno, protože s robotem je citový život na vedlejší koleji. Náhražky prostě nefungují.
Nejdůležitější je prevence, jejíž účinek se bohužel projevuje s velkým zpožděním, a tak není její provádění lukrativní. Žijeme v nezdrženlivé době rychlých uspokojení, okamžitých efektů a povrchních hodnot. Potřebujeme se zušlechtit v oblasti vztahů, životního stylu a zabývat se smyslem života. V tom nás může profesionál podpořit, hlavním aktérem však musí být každý sám. Plné duševní zdraví je výsledkem uvědomělého osobního vývoje, jímž důsledně pečujeme o svou osobnost i vztahy.
Úkoly v říši Ega
Za základní kámen považuji budování statečnosti. Strach je totiž hlavní příčinou psychických problémů. Má tisíce podob. V této změkčilé době je respektován a považován za samozřejmou součást zdravé psychiky. Pokud více zesílí, chemicky ho ošetříme.
Kdyby se lovci v době kamenné báli tolik jako my, rychle by vyhynuli a po planetě by se rozprostřel liduprostý ráj. Obstáli v nepředstavitelně těžkých životních podmínkách a my bychom měli jejich odkaz uctívat všeobecným pěstováním fyzické i psychické odolnosti.
Mnozí lidé si pletou pud sebezáchovy se strachem. Není to totéž. Strach je hloupý, pud sebezáchovy je moudrý vnitřní instinkt, který nám pomáhá vnímat hranice možného. Od dětství musíme být vůči strachu a zátěži otužilí. Cvičištěm nám jsou každodenní situace, v nichž se začneme bát a zkusíme nepodlehnout, zachovat se statečně, nebo alespoň statečněji než posledně.
V současnosti velmi podceňujeme spirituální ukotvení. Strach nám nedovolí opřít se s důvěrou o moudrost kosmického vědomí, jsme vězni svého mozku a potřebujeme mít vše pod kontrolou. To způsobuje trvalé napětí, jež těžko uvolňujeme. Cestou ke svobodě jsou modlitba a meditace. Jejich výsledkem je všeléčivý stav otevřeného vědomí, šťastného splynutí s božskou podstatou, velké vnitřní posílení a klid v duši. Tak začínáme preferovat nadosobní hodnoty. Jednáme v zájmu vyššího celku, dokážeme se uskromnit. Zdrojem vnitřního uspokojení jsou pro nás především možnosti učinit okolí šťastnějším, prostředí zdravějším.
Ovládání mysli a otevřenost vůči okolí přirozeně vede k moudrému hospodaření s energií. Výdej a příjem vyrovnáme formou střídání intelektuálních a fyzických aktivit, posilováním mentálních i tělesných sil. Odtud pak pramení přiměřená míra sebevědomí, bez níž se potácíme mezi hloupou pýchou a zoufalým sebepodceňováním.
Zdravý způsob života je jedinou záchranou před depresemi, úzkostmi a nespavostí, které dominují mezi duševními poruchami dneška. Tyto problémy jsou přímým důsledkem holdování návykovým látkám, ztráty vlády nad vlastním myšlením a citové vyprahlosti.
Oblast vztahů
Každý člověk si přeje žít v láskyplných vztazích. Duševní zdraví je bez nich nepředstavitelné. Egocentrický pohled plodí přesvědčení, že chyba je v okolí, v těch druhých. Opak je pravdou. Nedostatek lásky v životě je logickým pokračováním destruktivní energie, kterou do světa vysíláme ve formě strachu, nedůvěry, žárlivosti, urážlivosti, neomalenosti, bezohlednosti. Vzácný poklad lidského srdce se nám otevře, když budeme pečovat o tři drahokamy, jimiž jsou empatie, vstřícnost a smířlivost.
Pochopení nitra protějšku, jeho potřeb, přání i pohledu na svět není snadné. Naučme se odhlédnout od vlastních postojů a hodnocení, vidět očima a vnímat srdcem toho, s kým máme vztah, vnořit se s velkým zaujetím do jeho duše… Hlubokým zájmem o osobní příběhy a vnitřní svět druhých lidí budujeme vlastní vstřícnost. Díky ní nepotřebujeme v komunikaci používat agresivní postupy, jsme smířlivější, protože vnímáme široké souvislosti a lépe chápeme celou situaci.
Tím jsme schopni spolupráce, dalšího pilíře zdravých vztahů. Dokážeme odhadnout své síly i schopnosti. Ujímáme se přirozeně nenásilného vedení nebo se podřídíme tam, kde si partner zaslouží v dané oblasti respekt. Sobectví ubíjí ochotu ke spolupráci a zbytečně zvyšuje duševní i tělesnou zátěž. Ta se živelně uvolňuje sebedestruktivními postupy: závislostmi, záští, pýchou. Sláva a moc jsou čertova cukrátka, jen prověří sílu charakteru a velikost srdce. Kdo se o své úspěchy nechce dělit, bude osamělý.
Pro ego je nejtěžším zadáním ochota k oběti. Bez ní nemůžeme být dobrým milencem, rodičem ani vlastencem. Proto musíme stále zvyšovat svoji odolnost. Duchovní cesta není myslitelná bez samozřejmého upřednostňování nadosobních, vyšších hodnot. Pevné duševní zdraví se potřebuje opřít také o čisté svědomí, čest a oddanost Lásce.
Máme to veliké štěstí, že žijeme stranou od válečných konfliktů a skutečného strádání. Můžeme využít síly pro vítězství dobra nad zlem v bitvách ve vlastním nitru. Kéž je v nás dostatek soucitu a sil pomáhat tam, kde je třeba. Pak se o duševní zdraví nemusíme bát.
