PhDr. Patricie Anzari, CSc.

Moje poslední dovolená se konala před šesti lety. Blízká přítelkyně rozhodla, že si ji po dlouhém čase zasloužím, a pozvala mě k sobě na pět týdnů do Queenslandu v Austrálii. Darovala mi letenku a odmítla o tom diskutovat. Zachránila mi život. První týden jsem skoro celý prospala pod klimatizací. Potom jsem ožila, začala se radovat z tropické přírody a oceánu. Nabrala jsem síly, shodila pár kil, osvěžila se a funguji naplno dodnes. Milá stopa po tom zázraku je Australský deník, který jsem ukládala během pobytu na své stránky. Dovolená však nezaujímá na mém žebříčku hodnot vysokou příčku.

V ordinaci každoročně řeším důsledky dvou až tří týdnů rodinných pobytů kdekoli. Čím dál, tím hůř, nedá se utéci. Málokdo si na dovolené odpočine. Předchází jí stres při snaze dohodnout se s blízkými tak, aby byl každý spokojený. To je nesplnitelný úkol. Některá strana zvítězí, ostatní se - byť neradi - přizpůsobí. Po celý pobyt dávají okázale najevo, že nesouhlasili, sabotují pohodu stížnostmi a kritikou. Zvláště dospívající děti dovedou rodičům udělat z dovolené pravé peklo. Partnerský vztah rodičů prochází také těžkou zkouškou, je to nezvykle dlouhá doba nepřetržitého společného fungování, napětí narůstá. První dny je vyřízen řidič, který seděl za volantem mnoho nekonečných hodin, návratem se opět zcela vyčerpá. Pokud je navíc nutné každý den vařit a není to rodinná zábava, do níž se všichni radostně zapojují, dochází brzy ke kuchařově nervovému kolapsu a zášti vůči odpočívajícímu zbytku rodiny. Propuká žárlivost, nezaměstnaný manžel nebo manželka si určitě na pláži mlsně prohlíží sošné tvary obnažených těl. Vycházejí najevo déle trvající nevěry, když se někdo stále skrývá s telefonem v houští a intenzivně komunikuje.

V jiných rodinách sportovně založený vůdce honí své drahé po kopcích, mnohdy jim připraví program železného muže. Trénovaní jedinci přežijí, netrénovaní se k šéfově nelibosti zraní nebo zhroutí. Po zbytek roku se jim chce jen ležet.

Introverti, toužící po semknuté rodině a komorním ladění programu, bolestně prožívají hlučné komunikování svých společensky aktivních partnerů s cizími lidmi, navazování nových vztahů a pořádání večírků či výletů s těmito nepřáteli. Někdy natolik strádají, že raději uniknou do nemoci, než by to dál snášeli. Vynoří se také případné nezdrženlivosti. Někdo se trapně opije, někdo flirtuje nebo dokonce mizí na dlouho z dohledu. Hádky, tichá domácnost, výčitky, vyhrožování rozvodem, zoufalství...

Tento typ dovolené probíhá skvěle jedině tehdy, je-li alespoň jeden člen šťastný, může-li pečovat o druhé. Tiše zařizuje a provádí vše potřebné pro blaho ostatních, s láskou pozoruje, jak se mají dobře a tetelí se radostí. Nevyčítá, nevydírá. Jestliže rodina nedisponuje svatou osobou, nastanou těžkosti.

I po sebeděsivějších zkušenostech z předchozího roku některý z partnerů trvá na další rodinné dovolené. Jako by oddělené trávení volného času v souladu s laděním, zájmy a možnostmi skutečného individuálního odpočinku znamenalo rozpad rodiny. Dospívající jsou bez rodičů v kolektivu vrstevníků nejšťastnější. Nabídka skautských a jiných táborů je četná, prostředky do nichvložené se opravdu vyplatí.

Mají-li partneři rozdílné potřeby, není to tragédie. Mohou se na sebe o to víc těšit a být k sobě laskaví, žít v ovzduší velkorysého respektu a důvěry. Muž objede Evropu na kole s partou kamarádů, žena cvičí jógu u moře a na konci léta spolu odjedou na víkend do Benátek na malé líbánky. Jsou v manželství spokojeni, protože našli odvahu žít nekonvenčně a spokojeně. Jen s nezdrženlivými je potíž. To se však netýká pouze dovolených, ale celého soužití. Je to jev, který patří mezi vážné důvody k rozvodu.

Děti, které se vrátí z dobrodružných výprav a přírodních škol, rády své rodiče uvidí, dokonce ke konci prázdnin už pocítí stesk. Ponorková nemoc se nekonala, všichni jsou osvěženi, plni síly.

Dalším původcem neradostného léta může být chalupa se zahradou a povinností obětovat všechen volný čas. Mnozí lidé svou chalupu opravdu milují, s láskou ji hýčkají, ani chvilku nepochybují, že není na světě lepší letní a zimní destinace. Tráví nezapomenutelné chvíle na terase nebo u ohně, zbožňují práci na zahradě i opravy domu. Někde se však vyskytne tyran, který zotročí všechny blízké i vzdálenější, aby udržovali nemovitost v příkladném stavu. Nikdo si nesmí během dne sednout nebo dokonce lehnout, aniž by byl osočen z lenosti a zneužívání pohostinnosti. Samotného trýznitele pobyt v letním sídle moc nebaví, stále žehrá na tu dřinu a stěžuje si, že mu nikdo nepomůže. Kdykoli se příbytkem či zahradou někomu chlubí, vydává vše jen a jen za vlastní práci, stěžuje si na neochotu ostatních členů rodiny. Vzdát se však nehodlá. Žádný z otroků se neodváží k povstání, všichni tiše trpí a touží po povodni nebo požáru.

Je krásné, když se dovolená rozdělí na několik částí, z nichž každou organizuje jeden člen rodiny podle svého vkusu. Ostatní nechá nahlédnout do svého světa, v němž je excelentním průvodcem. Základními předpoklady tu jsou vzájemná úcta, zájem o druhé, schopnost nadchnout je pro své koníčky a zábavu.

Poznala jsem rodinu fyzicky zdatných dobrodruhů, kteří s minimální výbavou pro přežití i s nízkými náklady vyráželi do světa. Neměli připravený plán. Zkoumali, ochutnávali, nechali se překvapovat. Nepříjemnosti považovali za zpestření. Nic je neodradilo. Narození dětí je nezastavilo. Dokázali najít způsob, jak je přenášet, později nadchnout a zapojit do putování. Přizpůsobovali náročnost trasy jejich možnostem. Nikdo neonemocněl, žádná zranění se nevyskytla. Prázdniny byly vrcholem roku, s velkou chutí vždy hledali další cíl. Na cestě spolu byli nejšťastnější.

Život je nádherný, nabídka přepestrá. Proč bychom se měli navzájem terorizovat konvenčními předpisy, proč bychom se měli bát pomluv a odsudků? Láska hory přenáší. Milovat druhého znamená nebrat mu svobodu a radost, být vstřícný a snažit se porozumět jeho duši. Děti jsou požehnáním, výzvou naučit se ukazovat svět v jeho nejkrásnější podobě. Se srdcem na dlani se nedá zabloudit ani se pohádat. Šťastnou cestu, moji milí.