Loučíme se pozemsky s druhým prezidentem Československa a jediným prezidentem České republiky. Není třeba vynášet jej do nebes, je tam přijat se všemi poctami.
Jeho poslední cesta je velikým vítězstvím. Navzdory očerňování a štítivým komentářům k jeho cestě lásky a pravdy, pustily se po ní zástupy občanů alespoň tento týden... Je to jasná zpráva o skutečných hodnotách, které nám vložil do srdce, či je tam potvrdil. Zpráva o tom, že tento většinou přikrčený a skuhravý národ má dobré srdce, které zaplane vždy v nejtěžších chvílích historie. Můžeme se na sebe spolehnout. Nepodařilo se vymýt naše mozky mediální a bulvární masáží.
Jsme tady, znovu vzpřímení a jasně říkáme:
milujeme ty, kdo jsou odvážní, obětaví, nezlomní a probouzí v nás soucit s trpícími.
Stydíme se za ty, kteří se egoisticky stále zviditelňují, snaží se probudit nacionalistické pudy ve svém národě, veřejně kradou a pro zisk se miliskují s tyrany a diktátory.
Hrdost a čest jsou znovu důležité.
Děkujeme, Václave, za všechny inspirace, které jsou nezničitelným dědictvím.
Děkujeme za vize, které jsou jasnou zprávou o tom, kudy se máme ubírat, pokud nechceme pracovat na zániku přírody a lidstva.
Děkujeme za Tvé srdce, na kterém mohli s láskou spočinout Jan Pavel i dalajláma.
Dokázal jsi, že jsme všichni utkáni z téže nitky. Můžeme respektovat cestu druhého, pokud ho dovedla ke Světlu a stát se členy jeho rodiny i přesto, že sami kráčíme jinudy. Všichni se setkáme v Lásce a Pravdě.
Tvé moudré texty, s lehkostí provokující k hlubokým zamyšlením a činům, mě provázely mládím i dospělostí. Zprávy o Tvé nezlomnosti nás všechny, kdo jsme se neprojevili tak hrdinsky jako Ty, držely na hranici vytyčené Janem Palachem. Děkuji Tobě a svému otci, že se můj příběh rudě neposkvrnil.
Děkuji Ti, že jsem se slzami štěstí a s něhou v srdci mohla doprovázet Tvé první rozpačité prezidentské kroky v kalhotách ve spěchu vytažených nad kotníky. Bylo v tu chvíli nad slunce jasné, že na Hrad vstoupil Člověk.
Bolelo mě nesčetněkrát srdce, když se o Tebe otírali všichni, kdo Ti nesahali ani po ty odkryté kotníky.
Všechny Tvé promluvy prosvětlovaly chaos hledání skutečné svobody. Kéž se toho světla nepustíme.
Vidím obrázek, jak klepeš na nebeskou bránu. Svatý Petr otvírá, uchetne se a praví:
"Á, pan Vaněk... tak co, koulíte, nebo přikulujete?"
Nikdy ses nevzdal svého neodolatelného humoru. Na konci filmu Odcházení, který je celý nádhernou hlubokou sebereflexí i zrcadlem doby, jsi, stejně jako na konci historické promluvy k dvacátému výročí sametové revoluce, šibalsky znovu připomenul své krédo.
Ano, láska a pravda musí zvítězit nad lží a nenávistí.
