Léto se spoustou volného času bývá úzkostem nepříznivé. Přesto s tímto tematem přicházím, protože nám, početným osamělcům a workoholikům se nevyhnou. Navíc jsem jimi řádně zásobena ve své praxi (jako vždy přitahuji to, co je pro mne aktuální).
Jedna mladá žena prožívá těžký čas v počáteční fázi partnerského vztahu s mužem, který byl dlouho sám. Těžko si zvykají na skutečnost, že láska žádá oběti ? především v oblasti změn pořádků, zvyků, imunity, soukromí, klidu... Milují, jsou milováni, a přeci se každou chvíli skoro rozejdou, protože stejným slovům různě rozumějí, objevují partnerovy vlastnosti, které nebyly zrovna příčinou propadnutí lásce... Jiná žena zas prožívá čas těžkého procitnutí ze zaběhané každodennosti, neboť její muž se zahleděl jinam a ona teprve teď vnímá, že ho vlastně moc miluje. Ale je asi pozdě přesvědčit ho... Muž středního věku prožívá cosi podobného, srdce jeho ženy se vzpíná k jinému muži. Manžel seznává, že byl příliš pasivní, málo vnímal její myšlení a touhy... Láska mu uniká mezi prsty. Oba páry stojí před bolestným prověřením kvality vztahu. Tato situace nastává téměř ve všech dlouhodobých partnerstvích. Manželé se nevyvíjejí synchronně, každý se ubírá i svou vlastní cestou. V čase bloudění musí jeden zůstat doma a zapomenout na své osobní potřeby a pocity. Prostě jen zachraňuje topící se loď tím, že nepřestává stát u kormidla, drhnout palubu a věřit ve šťastný návrat do přístavu. Nikdy nevíme, kdy se role obrátí a my budeme potřebovat stejnou službu od partnera... Štastné manželství není to, v němž se nic neděje, ale to, které překoná krize. Velkým problémem však je, že neznáme dobu trvání bolavé situace, nevíme, jak dlouho je třeba vydržet, a tak po nějakém čase usoudíme, že už dál nechceme být záchranáři... Každý den, v němž jsme překonali své pocity křivdy, nás nadosmrti vyzbrojuje velkou dávkou odolnosti ve všech směrech, a tak se zúročí i v případě neslavného konce.
Jedenadvacetiletý obyvatel Domu na půl cesty, po celý krátký život osamělý a přeci ne ztracený, trpí panickou hrůzou z neúspěchu a silnými pocity méněcennosti. Nedaří se mu proto udržet v žádném zaměstnání, do mnoha nabídnutých na poslední chvíli nenastoupil... Všichni si myslí, že nechce pracovat ? vždyť je Rom a navíc z dětského domova ? ale pravda je jiná. Je inteligentní, při troše podpory by zvládl i práci na počítači, ale jakmile je vedle něho někdo s kvalifikací či lepšími schopnostmi než má on, propadá se do beznaděje a úzkosti. Potřebuje korektivní citovou zkušenost ? kontakt s někým, kdo si ho váží a zajímá se o něj. Spolu s pracovníky Domu se o to snažíme, je to však běh na delší trať.
Mladá žena, která prožila věk dospívání jako bigotní křesťanka, se ocitla v krizi víry a bojuje s pochybnostmi o boží existenci. Vzhledem k tomu, že se Prozřetelnosti dosud dotýkala pouze intelektuálně a její srdce se neprobudilo, nemůže najít cestu, jak dosáhnout radosti a prožitku Milosti. Propadá stavům úzkosti, zoufalství a zloby nevidouc, že jejich zdrojem je její vlastní mysl, která chce mít vše pod kontrolou. Láska a nedůvěra, láska a pýcha, láska a strach ? to jsou kombinace, které vedou k hluboké nejistotě. vosi_vrchDalší žena se již čtyři roky potýká s úzkostmi a sebeobviňováním, protože se jí ? velmi slušné osobě a dobré matce ? zvrhlo dítě v čase puberty. Útěky, okrádání nejbližších, lež, podlost, drogy... Všichni, kdo přihlížejí, kroutí hlavami a bodají jí nože do srdce tím, že jsou si ?jisti?, že musela někde udělat chybu. Jenže v době dospívání může člověk tak snadno podlehnout démonům a tanci se smrtí, že na něm nejsou patrny žádné stopy po výchově a rodičovské lásce. Kdo to neprožil jako bezmocná matka či otec, nechápe, nevěří... Obětovala se na tisíc způsobů, stále se dceru snažila zachránit. Pomýšlela i na odchod z tohoto světa. Je to těžko k unesení. Při každém sebemenším pozitivním okamžiku se nadechne nové naděje, aby vzápětí byla znovu smetena do propasti úzkosti. Její dnes již dospělá ratolest musí sedmihlavou saň zdolat sama. Za nikoho nemůžeme žít jeho příběh. Můžeme jen chránit lásku ve svém srdci a modlit se...
Kudy ven z té pasti? Již samo slovo úzkost obsahuje návod na účinný lék: široké srdce, srdce dokořán. Každý má své cesty. Se svými klienty se je snažím hledat tak, že se do nich vciťuji, beru jejich oči do svých, naslouchám jejich srdci a hledám inspirace, které by jim mohly být užitečné. Bývá to nesnadná a bolavá cesta.
A já? Ráno se budím s rozbřeskem, a tak často moji duši pohladí vycházející či jen tušené slunce. Nasypu na okno slunečnici ptáčkům a jejich půvab a hemžení mi oblaží srdce. Pustím si hudbu, rozpřáhnu náruč a nechám se nést... Mám několik desítek skvělých učitelů, přátel a andělů. Bobby McFerrin mi ve svých Circle songs dovolí bezuzdnou hravost, lehkost, laskavé bláznění a radost ze života. S Goranem Bregovicem si zapláču i vířím v extázi. Nusrat Fateh Ali Khan mě učí modlitbě ze srdce rovnou do nebe. Mari Boine mě spojí s Matkou Zemí a dá mi pocítit nezlomné ženství, radující se z vnitřní síly a hluboké víry v dobré konce. A Mahalia Jackson mě donese až k nohám Páně. Pláču štěstím, když mohu spolu s ní zpívat
?When I was in trouble you brought me truth, it was nobody, but you, Lord...?
(V mém neštěstí jsi mi přinesl pravdu, to nebyl nikdo jiný, než Ty, Pane...)
