Čínské pohoří, jezero ukryté
Slunce zahoří v hedvábí rozpité
Stojím na skále, náruč mám dokořán
mlhy nestálé zrodily snový klam
Letím s planetou, pevnou Zem v duši mám
Sny mě nespletou, závratě nevnímám
Stojím na skále déle než stovku let
Svět má namále, přesto se z mlhy zved?
Ránem voňavá políbím údolí
Hora nevstává - jen
Slunce mě vzbudilo v mlhavém lůžku
Vyhlédly obzory, hluboký les
Duch léta obtočil bělavou stužku
kol kopců, na skály položil vřes
Ze země do duše pronikla síla,
náruč se otvírá, nabírá jas
Ach, králi sluneční, jsem tvoje milá
Nezmizíš s podzimem? Vrátíš se zas?
Lehounké nožky v půvabné póze
snad tóny harfy z nebe zní
Nestačí? Jediné slovo zní stroze ...
nevhodné je být pompézní
Za krokem krůček jemně se klade
Dvě štíhlá těla krájí sen
slečny jsou cudné, tak svěže mladé...
Kdo není krásou zasažen?
Pomalu ráno z louky vstává,
čistá je rosa, vlezlý chlad
Za kopcem dřímá hlava plavá,
kopretin píseň slyším hrát
Psárka a šťovík hádku vedou,
jestli ji mám, či nemám rád
Bez sebe celý, tvář mám bledou,
vidím svou horu v mlhách stát
Jak ňadro Země k nebi klene
pyšný a krásný majestát
Snad v rezekvítku zakuklené
prchavé štěstí chce
Zrůžoví obzor a mlhy ulehnou
pastelem zbarvené k úpatí hor
Úsvitem zmámená za božskou lucernou
do kopců pospíchám, zní ptačí chór
Posvátná hora pod modřín uchýlí
o kmen se opírám, čekám a sním
Hladí mne větvoví jak křídla motýlí
cítím se přečistá, zbavená vin
S nadějí čekám Zrození sluneční
posvětí nový den, ozlatí kraj
Jak větve stromů k
