Dívám se očima plnýma dojetí
na věčné setkání všech jar i zim
Svěží i ledové spolu jsou v objetí,
lísteček předloňský připlouvá k nim
Když říční víla si pročeše lokýnky
sněhové hvězdičky ozdobí cop
Skřítci se dívají zmrzlými okýnky
na závěs rampouchů z ledových dob
Brodím se vodami, nemohu spočinout
Vždyť krása pomíjí, roztaje dřív.
Než slunce vyhlédne, zachytím každý kout,
se vším se potěším, zvěčním ten div
Vděčný jsem za chvíli, v níž mohu objevit
na vodě průzračný tající květ
Věčný déšť, zrcadlo, řeka i slunce svit
na samý počátek vrací mě zpět
