Chvíli se zdálo, že vše je to tam:
jen suché listí jak pařáty zkroucené,
zemřelá krása voňavých rán
Ztracená zeleň i ztepilý vzrůst,
předivo žilek už vyschlo, je bezcenné
Jako bych sto roků držela půst
Smrti se bráním, toužím jen žít
Na zázrak čekám, chci krásu svou nazpátek.
Nemusí pršet, stačí jen mžít...
Najednou s nebe se snáší jak sen
démanty, perly a šupinky pozlátek
Vítr mi zpívá: "Přišel tvůj den"
