V neděli 15. dubna jsem měla obrovské štěstí: přítelkyně, žijící ve Vídni, mě pozvala na předpremiéru koncertu Loreeny McKennit. Zahájila tam evropské turné "Keltské stopy" se skupinou skvělých hudebníků.
Loreena se narodila a žije v Kanadě, nezapře irské kořeny po předcích. Je jí 55 let, působí étericky a mladistvě. Je svobodná a bezdětná, v roce 1998 byl vyhlášen za nezvěstného její snoubenec, který se nevrátil z Huronského jezera z výletu lodí s několika přáteli. Od té doby Loreena přestala na dlouho vydávat desky. O to více si cením CD z roku 2010, které jsem na koncertě ulovila. Jmenuje se "The wind that shakes the barley (Vítr, jenž rozechvívá ječmen). Název evokuje obraz Loreeniných vlasů.
Mám ji ráda už dlouhou řadu let, ve sbírce hýčkám všechny její desky. Její naléhavý soprán se umí hluboko zaříznout do vědomí a otevřít v posluchači chuť vstoupit do kouzelného, přepestrého světa fascinujících písní. Dotýkají se duše s něhou i naléhavostí.
Drobná osůbka, ozdobená hřívou zlatých vlasů, je skvělou skladatelkou, hráčkou na klavír, keltskou harfu, flétničky a kdovíco ještě. Je i básnířkou, hrající si s mnohočetnými podobami anglického jazyka, včetně té shakespearovské.
Cestování po světě ji přivedlo k zamyšlení nad lidskou spiritualitou. Svými verši staví mosty mezi kulturami a božími podobami s lehkostí renesančního člověka. Zhudebňuje prastaré balady i verše básníků, kteří jí přirostli k srdci. Zvuk nástrojů doprovodné skupiny je originální, nezaměnitelný. Kromě keltských barev (dudy, keltská harfa a kytara) tu najdeme třeba strunný nástroj oud používaný v Andalusii, severní Africe a na středním východě. Mnohé skladby ozdobí roztomilá niněra, nepálské sarangi a různé bicí nástroje.
Vídeňský koncert se konal v nepříliš vkusné Stadthalle, která se honosí vražedně červeným interiérem. Pro hluboce depresivní bytosti na pokraji sebevraždy to může mít pozitivní efekt, zbytek populace si přeje, aby se už zhaslo. Stalo se a na jevišti se rozsvítila hvězdná noc, z níž se začala linout krásná keltská hudba. Z přítmí vystoupil vynikající houslista Hugh Marsh s oslnivým sólem a půvabná plavovlasá a bosá violoncellistka... Chvilka pochyb a překvapení - Loreena hraje i na tento nástroj? Nikoli, bylo to její alter ego Caroline Levelle. Když se v další skladbě objevila i Loreena, výtvarný zážitek byl hluboký. Dvě zlatovlásky a sedm mužů... Loreena se obléká romanticky - nosí historizující dlouhé propínací kabátce a sukně ke kotníkům, vysoké botky na podpatku. Chová se nenuceně, skromně, přirozeně. Nemá potřebu se předvádět, po celý koncert má člověk pocit, jako by se s ním vroucně dělila o poklady svého srdce.
Loreena hrála na klavír, keltskou harfu a harmoniku. Střídaly se ohnivé, temperamentní skladby, při nichž bylo těžké zůstat sedět, s něžnou baladickou a zasněnou poezií. Mezi hudebníky exceloval kytarista Brian Hughes, který velice citlivě měnil zvuk svého nástroje od romantiky až po tvrdý bigbeat. V několika skladbách hrál na oud.
Loreena mezi skladbami velmi moudře a kultivovaně promlouvala o svých prožitcích, o původu skladeb, o poezii, spiritualitě. Byl to úžasný zážitek, po němž se duše vznáší na blaženém obláčku světla, naděje a radosti. V červenci se bude konat koncert V Drážďanech. Stojí to za dlouhou cestu!
