Jako každý rok se u příležitosti Vánoc vzedme vlna vzájemného obdarovávání. Je to umělecký obor, málokdo však k němu přistupuje v tomto duchu.
DÁRCI
V roli dárce mnozí trpí z různých důvodů. Někteří proto, že nejsou zvyklí používat fantazii a tvůrčí přístup ani v jiných životních situacích. V předvánočním čase je zachvátí panika, smutek či vztek. Z láskyplného činu se stane nepříjemná povinnost, obdarovávaní klesnou na žebříčku obliby.
Výše postavení z této skupiny mají někdy exkluzivní řešení – šikovnou sekretářku, které přidělí prostředky na vánoční dárky a ona je obstará k velké radosti všech. Zná psychologické ladění i zvláštnosti všech členů šéfovy rodiny mnohem lépe než on sám. Zda se bude tvářit, že je to jeho dílo, nebo přizná, kdo mu pomohl, záleží na míře sympatií či nevraživosti vůči asistentce na straně manželky.
Ostatní odevzdaně absolvují cestu po kamenných obchodech a nějak se s tím popasují. Možnosti využití internetového obchodu jsou jim k ničemu, nevědí, kam by se měli podívat…
Jinou skupinou jsou lakomci. Nehovořím o lidech, jejichž finanční situace je nepříliš utěšená. Ti kupodivu většinou problém v této oblasti nemají. Lakomci netrpí výrazným nedostatkem, neradi však přicházejí o jakékoli částky. Pro ně je tento čas naprosto odporný. Pokud se jim nepodaří vyhnout se svátkům odjezdem na neznámé místo, nešetří časem ani silami na to, aby pořídili co nejlevnější, třeba i lehce opotřebované zboží, jež vypadá lépe než jeho kvalita. Doprovodí je i zajímavým smyšleným příběhem umocňujícím hodnotu daru. Vydávají jej za pozůstalost po zesnulé oblíbené hvězdě či hrdinovi, popřípadě za předmět, kterého se žijící celebrita letmo dotkla. Zapranou blůzu obdaří komentářem, že letos je nejmódnější barvou holubičí šeď. Takové dary představují úžasnou pokladnici nápadů. Nebudete-li líní a pokaždé si vděčně a bez zášti zapíšete tyto momenty, vznikne zajímavý humorný dokument. Po pohřbu skrblíka při něm s něhou zavzpomínáte. Zjistíte, že vás obdaroval více než kdokoli jiný.
Je mezi námi i mnoho nadšených dárců. Předvánoční čas zbožňují, není u nich výjimkou ani pořizování dárků v průběhu celého roku. Bývají to přirozeně duchovní bytosti, činí je šťastnými učinit někoho šťastným. Nevýhodou bývá jediné: občas se jim nepodaří najít dárek, kamsi pečlivě ukrytý od dubna.
Faktory blokující obdarování
Těžko nás obdarovávání bude těšit, když si při něm budeme příliš připomínat, že je to povinnost. Zkusme si připustit, že dostáváme dobrou možnost nezapomenout na své blízké a pokusit se je potěšit. Těžší je zadání každoročně obdařit někoho, koho nemáme příliš v lásce. Pokud však řadu let patří do rodiny, mezi naše blízké, je možná letošní rok příležitostí k psychologické analýze vztahu a osobnosti postiženého. S velkou pravděpodobností se nám podaří odložit staré křivdy a vzpomínky na jeho nevhodné výroky nebo činy. Zkusme na něj pohlédnout bez této zátěže a více mu otevřít srdce. Možná se stane drobný zázrak.
Nedostatek empatie způsobuje, že žijeme v omylu. Jsme si jisti, že to, co působí radost nám, milují i všichni v našem okolí, touží po tomtéž a mají stejné názory. Taková nedostačivost vcítění rodí absurdní dary. Ne každý bude nadšen ze seskoku padákem, rybářského prutu, kosmetické sady, pletení nebo víkendu v Čapím hnízdě.
OBDAROVANÍ
Nesmíme zapomenout, že chyba může být také na druhé straně. Není snadné obdarovat každého.
Někdo je přehnaně náročný bez ohledu na možnosti dárce. Většinou jde o jedince, jimž je lásku možné dokázat pouze velkými finančními investicemi. Uspokojující jsou jen okázalé dary, které vyrazí dech širokému okolí. Odtud pocházejí dluhové víry. Je však třeba podotknout, že se tato úchylka vyskytuje i na straně nadělujícího, který chce oslnit a obstát v konkurenci.
Jsou mezi námi lidé, kteří neumí vyjádřit radost. Je to k uzoufání. Každá snaha končí frustrací. Stále stejný výraz, žádná reakce, žádná emoce, bezbarvé díky. Zatímco nejbližší se zmítají v pochybnostech, pocitu odmítnutí či nelásky, nositel kamenné tváře si vůbec neuvědomuje, co působí. Dokonce mívá uvnitř dobrý pocit, ba i lásku. Musíme počítat i s touto invaliditou a nebrat si prázdnotu osobně.
Pohotovost k agresivitě vede k pozici člena rodiny, jehož se ostatní bojí. Třesou se strachy, zda dárek nezpůsobí nevoli, výčitky, či přímo útok. Vánoce jsou pak spíše procházkou minovým polem než svátky lásky a míru.
Jiní blízcí blokují dobrou vůli příbuzných tím, že zarputile odmítají vyjádřit jakékoli přání. Jsou neobdarovatelní pro ty, kteří zoufale potřebují inspiraci, pomoc. Někteří tak činí z přehnané skromnosti. Jiní jen surově týrají své nejbližší, považují dar za důkaz hluboké lásky a zájmu o ně, požadují, aby dárce dokázal, že zná každou jejich myšlenku a přání.
Jiným příkladem jsou ti, již neumějí přijímat. Není v tom ani zlý úmysl, ani zvláštní požadavek, ani obludná skromnost. Žijí jen v opačné energii, rádi se starají o druhé, o svět, jsou si jisti, že sami nic nepotřebují. I když se snaží, nedává jim pozice obdarovaného smysl. Jediné, s čím mohou souhlasit, je pozvání k nějakému společnému zážitku. Dejme jim jasně najevo, že po něm moc toužíme. Pak to pro nás s velkou radostí udělají.
DÁRKY VYCHOVÁVAJÍ
Vánoční dárky mají potěšit především děti. Nesmíme zapomenout, že je to situace, v níž našim nejmenším předáváme také svoji hodnotovou orientaci, zakotvujeme v nich lásku k pomíjivému a nepomíjivému. Vše materiální pomine, společné šťastné prožitky a chvíle blízkosti zůstanou na celý život.
Moji přátelé vychovávají své děti ve věku tři, osm a deset let nádherným stylem, dbají na jejich srdečnost, odolnost, cit k přírodě a další důležité charakterové vlastnosti. Jsou mi trvalou inspirací a nadějí pro budoucnost. Vloni si pro nejdůležitější dárek dětem vzali inspiraci z knihy od Bey Johnson Zero Waste Home a darovali jim kalendář na příští rok, do něhož zaznamenali víkendové zážitky, jež absolvují. A tak spolu letos postupně navštívili venkovní archeologický skanzen, kde se podíleli na stavbě pravěkého domu, zábavní park Mirakulum, IQ park, Náprstkovo muzeum, výlet s hledáním trilobitů, dvoudenní výlet s přespáním pod širým nebem a tábornickým stravováním, návštěvu divadla a ještě se chystají na balet a operu.
Každá rodina má své experty na různé obory, svůj styl, a tak může vzniknout nesčetně nádherných vánočních zážitkových kalendářů. Budu vděčná, když mi ti, kteří to považují za dobrý nápad, pošlou další exempláře.
Krásné Vánoce!
My lidé jsme podivní živočichové. Nad ostatní bytosti se vyvyšujeme, protože jim podle nás chybí schopnost myšlení. Na rozdíl od nich však nedokážeme být harmonickou součástí geniálně uspořádaného vesmíru, jehož skutečnou podstatu náš ubohý mozeček není s to pochopit.
Rostliny letos s jistotou a ve velkém předstihu věděly, že přichází těžký čas a velké sucho. Kvetly a plodily jako o závod, aby zajistily pokračování rodu. Vlastní zánik žádného jedince z rostlinné říše neuvrhl do deprese, služba Všehomíru je jim nadevše. Podobných příkladů najdeme, kam oko dohlédne. Nikdo nepanikaří, každý činí, co je třeba.
Dávno jsme se zbavili šestého a dalších smyslů, a tak čekáme, co předpovědí meteorologové, naši vědci přes počasí. Asi budou muset přepočítat modely, letos nás mnohokrát zmátli. U mne v Rynarticích například v neděli třiadvacátého září ještě v osmnáct hodin přesná lokální předpověď hlásala, že za hodinu přijde orkán. I uklidila jsem a přivázala vše, co by mohlo poletovat, zabednila se doma a v obavách očekávala katastrofu. Jeleni nedbali a troubili přímo pod chalupou ze všech sil, vášnivě si vyřizovali své chlapské účty. A skutečně: nic se nestalo, jen pořádně pršelo. Před jedenáctou hodinou večerní nastal výpadek proudu, který skončil až v půl sedmé ráno. Že by přece jen? Když jsem druhý den projížděla krajem za nákupy a na poštu, neviděla jsem jediný padlý strom. Něco se stalo, ale na míle daleko. Určitě to však nebylo tak ničivé jako orkán Kyrill, který měl být překonán.
Ve své psychoterapeutické praxi se soustřeďuji především na prevenci, na zúročení osobních, vztahových i společenských krizí dosažením vyšších kvalit prožívání i konání. Snažím se všemi silami a formami nabízet cenné podněty pro moudrou sebereflexi a velkorysé řešení problémů. Podporuji zdravý životní styl, úctu k přírodě, ohleduplné chování nejen na mezilidské úrovni. Doufám, že přispěji k posílení naděje na to, že šest procent populace tyto hodnoty podpoří svým osobním životem. Je to počet lidí, kteří již mají sílu obrátit běh lidských dějin bohulibým směrem. Přežijeme a s námi i mnoho božích stvoření. Příroda se bude moci regenerovat, my se staneme odolnějšími, vlídnějšími a skromnějšími, vychováme tak i svá mláďata.
Znovu a znovu mě znepokojuje fakt, že fungujeme na velmi nebezpečném principu: na chvilku se polepšíme až po tragédii, konfrontaci s vlastní smrtelností. Do té doby jsme slepí, hluší, nechápaví. Odkládáme důležité činy na neurčito, podléháme Lenosti a Strachu – dvěma zplozencům pekla. Jejich koučink nás spolehlivě dovede do deprese, k tupé necitelnosti a destrukci.
Jakmile do nás uhodí jako blesk z čistého nebe bolest, ztráta, hanba nebo nemoc, měli bychom vztáhnout ruce k nebi jako chasidští mudrci a vzkřiknout: „Děkuji ti, Hospodine, žes mě uznal tak velkým a postavil mě před tuto zkoušku!“ A spolu se zenovými buddhisty číst poselství své katastrofy, abychom pochopili, která posvátná brána se před námi otevírá, jakým směrem se máme vydat, co máme odložit, čeho se vzdát. Potom se otevřeme křesťanskému milosrdenství a ochotě obětovat se, abychom dosáhli čistoty oddanosti Nejvyššímu, jak káže Korán.
Veškerá duchovní moudrost lidstva je nepřetržitě k dispozici. Vyberme si své pomocníky i učitele, kteří nás podpoří ve snaze být dobrými lidmi. Přestaňme krmit nenasytné Ego plné touhy po moci a blahobytu. Učiňme z něj oddaného služebníka božího, pod jehož rukama svět rozkvete a stane se bezpečným místem.
Potřebujeme si cenit svých nejbližších dnes, dát jim najevo lásku a úctu namísto věčné nespokojenosti a obviňování. Až zemřou, stanou se pro nás teprve dokonalými a my budeme litovat, že jsme si toho nevšimli dříve.
Podívejme se očima blízké smrti na současný obraz své životní pouti. Co vše je třeba uspořádat, očistit, smířit? Co bych ještě chtěl stihnout vykonat? Kolik času jsem promarnil? Zkusme si v životě udělat takový pořádek, aby za námi nezůstávala zkáza a tíha, abychom mohli odejít se ctí v jakémkoli okamžiku života.
Nevíme, jak dlouhá pouť je nám dána. Krátké životy bývají naplněny po okraj, jako by ti, jimž je dáno zemřít mladí, byli moudřejší a vnímavější, dříve zralí než ostatní. Mnohokrát jsem doprovázela kousek cesty rodiče, kteří přežili své děti. Z jejich svědectví jsem vyčetla, co je napsáno výše. Nebyla to jen obecná adorace zemřelých dětí, ale ohromující zprávy o skutečných činech a zprávách, které za sebou zanechaly. Škoda, že si je málo předáváme, jistě by uzdravily oslabenou soudržnost a vzájemnou péči v moderní rodině. Snadno se rozcházíme, opouštíme živé děti. Vystavujeme je trapnému představení vzájemných útoků na téma neuspokojivého partnerství, ač by nám mělo být jasné, že ten, kdo je požehnán potomstvem, je především rodič a mnohem méně sexuální konzument.
Duchovní život je skutečný a pravdivý teprve tehdy, když nám ráčí vstoupit z úst a mysli do rukou a srdce, když s láskou a vděkem žijeme i konáme. Kráčíme světem ve víře v dobré konce, s věčnou nadějí, že můžeme napravit, co jsme pokazili. Chyby lze zastínit mnoha obdivuhodnými činy.
Kdo nosí Boha v srdci, je rád na světě, nebojí se smrti, váží si každé pozemské chvíle, jež je mu dána. Nestydí se za slzy dojetí, dokáže se smát na celé kolo, až nakazí ostatní. Nepovyšuje se, nenápadně slouží, kde je třeba. Vnáší světlo do svých vztahů, do svého díla, nic mu není zatěžko. V jeho blízkosti se lidé cítí dobře, aniž by tušili proč. Umí vroucně obejmout a pohladit, utěšit slovem, pomoci činem. Nedopustí, aby kvůli němu zbytečně umírali jiní tvorové. Není svatý, je neobyčejně obyčejný. Až dlouho poté, co zmizí z dohledu, nám dojde, že jsme se ohřáli ve světle, z něhož neubývá. Kéž jsme tací všichni alespoň hodinu denně…
Západní civilizace se ocitá v duchovní, etické a psychologické krizi, pomíjivé hodnoty jsou vynášeny do nebes, Láska tone ve tmě. Ale nic není ztraceno. Budiž požehnáno každé dobré slovo i skutek. Kéž v pravou chvíli zasáhnou jako blesk z čistého nebe.
